od všeho něco

Vítám vás na mých stránkách a doufám , že se vám tu líbí a budete se vracet

Pro zamyšlení

Naučil jsem se .....




Andy Rooney

Že nejlepší učebna života je minulost staršího člověka, než jsem já…
Že když jsi zamilovaný, je to na Tobě vidět…
Že stačí, aby jeden člověk řekl : „Cítím se s Tebou dobře“, abych se cítil dobře…
Že mít dítě usínající v náručí je tím nejkřehčím krásným pocitem na světě…
Že být přátelský a laskavý je více, než-li mít pravdu…
Že nikdy nemůžeš odmítnout dárek od dítěte…
Že vždy ještě zbývá možnost pomodlit se za někoho, když už nemám sílu mu pomoci jiným způsobem…
Že nezáleží jak jsi vážený v životě. Každý potřebuje přítele, který s ním dokáže dělat i hlouposti…
Že všichni někdy potřebují držet v dlani něčí ruku a srdce, které jim rozumí…
Že bychom měli být rádi, když nám Bůh nedává vše oč jej žádáme…. Že peníze nedělají postavení mezi lidmi…
Že právě malé denní události, dělají život velkolepým…
Že pod tvrdou schránkou každé osobnosti se skrývá někdo, kdo potřebuje být oceněn a milován…
Že Pán neučinil vše v jeden den, což mě nutí k zamyšlení, jestli já bych měl?…
Že ignorování skutečnosti nemění skutečnost jako takovou…
Že když plánuji společnou cestu s někým, dávám mu součastně možnost, aby mi ubližoval…
Že láska, ne čas zhojí všechny rány…
Že nejlehčí cesta vyrůst jako osobnost je obklopit se lidmi chytřejšími než jsem já…
Že každý, koho potkáš, si zaslouží být pozdraven s úsměvem…
Že není nic sladšího než spánek s vlastními dětmi a cítit jejich dech na tváři…
Že nikdo není dokonalý, dokud se do něj nezamiluješ…
Že život je tvrdý...Ale já jsem tvrdší…
Že šance nejsou nikdy ztraceny, tu kterou propásneš, dostane někdo jiný…
Že jestliže jsi naplněn trpkostí, štěstí zakotví někde jinde…
Že bych si přál říci ještě jednou otci, jak ho mám rád, předtím než odešel…
Že každý by měl udržovat svoje slova jemná a něžná, protože zítra se k němu mohou vrátit…
Že úsměv je nejlevnější způsob jak zlepšit svůj vzhled…
Že si nemohu vybrat jak se cítím, ale mohu si vybrat, co s tím udělám…
Že každý by chtěl žít na vrcholu, ale všechno štěstí a růst se uskutečňují při cestě tam…
Že nejlepší je dávat rady jen ve dvou případech; pokud jsi o ně požádán, nebo při nebezpečí…
Že čím méně času musím trávit prací, tím více toho udělám

Země jako vesnice

Kdyby se celá populace planety Země smrskla na vesnici o stu obyvatel, kde by však zůstal zachován poměr všech lidských odlišností - jak potom by tahle maličkatá, různorodá vesnička vypadala? Tak to přesně bylo předmětem pátrání Philipa M. Hartera, lékaře z nemocnice u Stanfordské univerzity.

Tady jsou výsledky jeho výzkumu:

Ve vesnici by žilo:

55 Asiatů, 21 Evropanů,
14 obyvatel ze Západní polokoule,
8 Afričanů
52 žen,
48 mužů
30 bělochů,
70 ostatních ras
30 křesťanů,
70 osob jiného vyznaní
89 heterosexuálů,
11 homosexuálů
6 lidí by vlastnilo veškerý světový majetek
6 by bylo z USA
80 by žilo v domě, který by neodpovídal současnému standardu
70 by neumělo číst
50 by trpělo podvýživou
1 by byl na prahu smrti
1 by byla těhotná
1 by měl vysokoškolské vzdělání
1 by vlastnil počítač

Následuje několik úvah k zamyšlení:

Žijete-li v pěkném bytě, máte-li dost jídla a umíte-li číst, jste členem velmi úzké skupiny.
Pokud se vzbudíte toto ráno a budete více zdraví než nemocní, jste šťastnější, než celý milión lidí, který nepřežije tento týden.
Pokud jste nikdy nebyl v bitvě, nezažil osamělost uvěznění, utrpení mučení, nebo sevření hladu... jste na tom lépe než 500 milionů lidi tohoto světa.
Pokud můžete chodit na mše do kostela, aniž byste se museli obávat ponížení, zatracení, mučení nebo smrti, jste šťastnější než miliarda lidí, kteří nemají to štěstí.
Pokud máte jídlo v lednici, oblečení na sobě, střechu nad hlavou a kde spát... jste bohatší než 75% lidi na této planetě. Máte-li peníze v bance, ve své peněžence a střádáte si do kasičky, jste mezi 8% nejbohatších lidí světa.
Pokud jsou vaši rodiče stále naživu a svoji... jste velmi vzácný případ.
Držíte-li hlavu zpříma, s úsměvem na tváří a jste skutečně vděční... jste požehnáni, protože většina lidi má tu možnost, ale nedělá to.
Držíte-li něčí ruku, objímáte-li někoho nebo se jen dotýkáte jeho ramene, jste požehnáni, protože umíte nabídnout léčivý dotek.
Pokud můžete číst tuto zprávu, jste požehnáni dvakrát, protože na vás někdo myslel, a co víc, jste šťastnější než více než dvě miliardy lidí, kteří nedokážou číst vůbec.
Mějte hezký den, spočítejte si svá požehnání a připomeňte všem ostatním, jaké mají vlastně štěstí.
JAN NERUDA: DĚDOVA MÍSA

V kamnech praská, dědek každou chvíli
svadlé ruce sobě zahřívá,
kolo vrčí, syn si s prací pílí,
nádobu si z dřeva vyrývá.

Kolečko si divnou píseň šumí,
vnoučeti se očka kmitají -
"Hele, co náš táta všecko umí,
jak mu tříšťky z rukou létají!

Dřevo ukradl jsi v panském lese -
komu děláš z něho koryto?
"Dědovi; - již se mu ruka třese,
nádobí už všechno rozbito."

"Nauč mne to!" - "Vida toho kluka,
nač by tvá to ruka uměla?!"
"Až se tobě třásti bude ruka,
koryto ti synek udělá!"

V kamnech praská, dědek shrben pláče,
svadlé ruce syn mu zulíbá,
kolo mlčí, vnouče kolem skáče -
"Táto, proč se kolo nehýbá?"

Knihy veršů (1968)
 
Mnoho lidí si zkazí celý život představou toho co jim hrozí